Svátky života
Oči se otevřely, člověk se probudil.
A shledal, že se Země znovu zrodila.
Zrodila se v bílém šatu křestního roucha, v barvě slunečního světla.
A člověk shledal, že cítí ve svých rukách tepat jarní mízu, že ptačí symfonie souzní s jeho srdcem a že spolu se Zemí povstává i on.
Běl ustoupila a Země se zahalila do zeleného pláště a celá paleta barev se jala oslavovat příchod života. Život se rozezvučel rány i nocemi, sluneční svit jej vyzval k tanci.
A člověk shledal, že i on tančí, že zeleň listoví nachází ve svých vlastních očích, že se jeho vlasy vlní spolu s větvovím stromů. Spolu s květinami zaklání hlavu, nemůže se nabažit teplých paprsků, rozkvétá, vyrůstá a ožívá spolu s přírodou.
Shledal, že melodii, kterou slyší, mu zpívá sama Země.
Shledal, že byl spolu se vším životem také on povolán.
Povolán ke vzkříšení.
