Fantasmagoria

Mluvíme tak nějak všichni. samozřejmě a pořád. Ale uvědomujeme si to někdy vůbec?

To, co se teď odehrává ve veřejném prostoru, snad ani nelze okomentovat jinak.

Asi už jsem nějaká dospělá. Ale inspiruje mě to.

Vše je tak rychle pryč.

Minulost a vzpomínky. Je to prostě moje téma.

To se takhle učím na státnice a najednou v sešitě najdu tohle...

Začínám nebezpečně skácelovatět! (A ne že by mi to vadilo.)

Po dlouhé pauze se opět hlásím s jednou básničkou. Jestli sem tedy ještě někdo chodí...

V tom všem shonu trocha poezie.

Po delší pauze jedna mystická.