Fantasmagoria

Někdy se stane, že vytryskne pramen, tam, kde by to nikdo nečekal. Ano, znovu vyschne a vyschne brzy, to vím… ale teď se voda valí po vyschlé zemi a nese sebou tolik špíny a bahna, kolik se jich jen stihne nahromadit. Trochu ji to zpomaluje a taky se trochu obává, protože neví, jak dlouho ještě vydrží téct touhle šílenou krajinou. Vyschlou a ošklivou, jen občas nějaká ta bývalá zeleň. Teď ale není dobré uvažovat o něčem takovém, je na čase, aby se výhled trochu zakalil trochou opravdové a nové zelené, protože vytryskl pramen.

Stromy brání výhledu, ano, vím. Rostou před očima, normálně to nedělají, ale tentokrát se rozhodly trochu změnit své obvyklé růstové postupy. Celkem nic není v pořádku, když dlouho chybí voda. Možná že vědí, že mají jen málo času na to, aby vyrostly, dokud tady je. Země pije plnými doušky a pramen teče, špinavý a pomalý, hledá si cestu, ale za ním už je čistší voda, která pomalu ale jistě hloubí koryto a vytváří tak přímou cestu pro další vodu, která se jich bez překážek valí dál a dál…

                Ve vyschlé savaně vidíš vůbec nejdál, žádná jiná krajina ti neposkytne tolik prostoru k přemýšlení. Ale přeci jen, není krásné vidět po tak dlouhé době vzrostlé stromy? I tyhle uschnou tak jako všechny předchozí, ano, to vím, uschnou stejně rychle, jako vyrostly, ani se nestihneš naposledy podívat, jak vypadá dub, který roste jinde nejspíš víc než sto let. Zasměj se, přišla voda a odplavuje všechno, co nechceš vidět. Tedy dokud se na to musíš dívat… Je jí celkem jedno, co s sebou vlastně bere. Přišla, kdoví odkud a zase odejde, bez ohledu na to, jestli ji tu někdo chtěl. Moc se nestará o to, co si o ní kdo myslí. Alespoň v tomhle se tak trochu podobá vodě, kterou mají jinde.

                Vyhloubila si koryto. Místy je vidět dno a na březích roste tráva. Zeleň zabraňuje výhledu a při pohledu do korun stromů se všechny tvé myšlenky ztrácí, cítíš jen obdiv a možná i radost.  Životodárná voda tě uzavřela do klece živoucí zeleně, obklopuje tě a dává ti stín. Chybí svoboda, kterou dávala vyschlá savana, ale na břehu řeky není prostor pro přemýšlení, tady je jen trocha primitivních emocí. Vše, co savana hrdě vlastnila, je pryč – velikost a vznešenost, žádná omezení, naprostá svoboda, rozhled a rozlet, prostor k jakýmkoli myšlenkám. Ale přeci jen, není lepší život?