Fantasmagoria

Je den, kdy čekám na zázrak.

A po něm noc, kdy čekám na zázrak.

A další den čekání na zázrak.

A znovu noc a znovu čekání na zázrak.

A stále zas a znovu.

Kde se stala chyba?

Není to snad stále tentýž den a noc, které se v nekonečné smyčce opakují?

Kdo hodil do běhu dní zábranu, aby nemohly pokračovat ve své pouti a v tichu ulehnout k věčnému spánku?

Běží dny, jeden jako druhý, v nichž čekám na zázrak.

Běží noci, jedna jako druhá, během nichž čekám na zázrak.

Den i noc se chytily lokty a otáčejí se v šíleném tanci stále dokola. Ostatní je jen zdáli pozorují.

Všechno se zastavilo o třetí hodině odpolední. Přijde ale po Velkém pátku také Bílá sobota?

Čekání na zázrak.

Nebo dokonce, snad se ani neodvážit pomyslet, jak smělá myšlenka! Ale ospravedlň člověka. Kdo by netoužil dočkat se třetího dne?

Třetí den však nepřichází.

Je tu jen ten konečný rej jednoho dne a jedné noci.

A čekání na zázrak.

Jeden Velký a nekonečný pátek.