Fantasmagoria

Jupiter nám hraje

do ztichlého večera

hudbu sfér,

takový hudební minimalismus,

řeklo by se.

Slunce tančí s Měsícem na obloze

a Hvězdy se veselí

se stále ještě modrou oblohou,

no jistě, Země se ještě dostatečně nepootočila,

řeklo by se.

Don Quijot se dává do boje,

s životem v sázce zachraňuje svět,

copak nevidíš ty strašné obry?

Blázne, vždyť jsou to větrné mlýny,

řeklo by se.

Bůh dýchne a Země se zachvěje životem,

svou rukou z hlíny uhněte každou tvou myšlenku,

pomyslí a oni jsou stvořeni

z nekonečné dobroty v nekonečné vděčnosti,

ale prosímvás, nikdo nedokázal jeho existenci,

tak to tak samozřejmě nikdy nebylo a být nemůže,

řeklo by se.

A to si o sobě myslíme,

že už nejsme omezenci.