Fronta na rezavé duše
Stojím frontu na rezavé duše
a tváře kolem slyším zašeptat,
vidím v nich tak cynicky a suše -
navždy nevědět a nikdy nepoznat.
Stojím frontu na rezavé duše,
a cítím na kůži tančící plameny,
to jak osud svou cestou si kluše
a tváře jsou srdcí zbaveny.
Stojím frontu na rezavé duše,
učím se neskutečné milovat
všude jedna tvář, vůbec nic netuše,
hroutí se ve svoje nikdy nepoznat.
Stojím frontu na rezavé duše,
tvář už sama sebou odsouzená,
usmívám se, cynicky a suše,
sama, čistá, ještě nezrozená.
Komentáře
Přehled komentářů
Zaujímavý nápad, páči sa mi, že si to vlastne môže každý vyložiť ako chce.
Nadpis
(Elfairy/Viki/no prostě autor, 7. 5. 2009 15:06)
Vezmu vaše komentáře od konce :-)
Díky, Bello. Jsem ráda, že tě moje poezie oslovuje, vždycky mě tvůj komentář potěší :-)
Taktéž díky tobě, Long, někdy se u tebe stavím a také si počtu.
Proxim: Ano, tak by se to taky dalo vyložit. Já to myslela obráceně, ale je na čtenáři, jak si vyloží frontu na rezavé duše... Já to viděla už tak trochu jako po smrti a konečný soud... možná.
...
(Bella, 7. 5. 2009 10:04)Zajímavé a oslovující. Nejvíc se mi asi líbí druhý a poslední odstavec.. :)
Fronta na rezavé duše
(Proxim, 5. 5. 2009 20:36)Nedala by se báseň vykládat i tak, že celé čekání nic moc a pak pré? Pod 'frontou na rezavé duše' si představím, že žádnou nemáš, čekáš a pak ti dají rezavou;-)
...
(Nymonyrya, 17. 5. 2009 22:54)