Fantasmagoria

Čilé zvuky už odzvánějí ráno,

kdesi v koutech až teď se však jde spát,

co není jedněm, to je druhým dáno

a začíná mít cenu i zbytečně se bát.

Lidské kroky už bijí poledne,

a v sklepích na tmu krysy čekají,

kdo tam spadne, nikdy se nezvedne,

kosti tam leží tak tiše, potají.

Zvučné hlasy už odbily nám večer

a páry očí vyhlížejí skrytě,

hroz se a boj té velké, temné zteče,

číhají a útočí tak rychle a tak hbitě.

Už spadla tma a noc převzala vládu,

ráda ji světlu to ráno nepředá,

zalez, kdo se bojíš! Hrdino, odkryj vadu!

A rozhlodá tě vlastní pochyba zbabělá.