Okna duše otevřená dokořán
28. 10. 2016
Jako by někdo otevřel okna duše dokořán,
vlají záclony
a cítím chladný průvan.
Stačí tak málo
a okna duše se otevřou dokořán;
pár tónů,
sloka písně,
vzpomínka nepozvaná.
Bolí to, bolí
a lekám se dveří, co je průvan zabouchnul,
ale je to bolest se sladkou příchutí,
sladkost vyvanutá,
uschlé lístky růží,
vlající záclony.
Drahá, milá vzpomínko!
Hraj mi, prosím, ještě chvíli!
Nenech mou duši usnout
v dusnu zavřených oken
a ležícího prachu,
nech, prosím, alespoň na pár okamžiků
vanout ještě ten průvan
a okna duše otevřená dokořán.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
