Pohled
Jednou skončí všechny kapitoly
a rozejdeme se rozhořčeni
tím, jakou nám přidělili roli
a tou rolí navždy poničeni.
V jediném okamžiku
všechen bol mně věnovaný,
v jediném očním styku
pro mě obětovaný.
Odvrátila jsem pohled, schází síla,
nedokážu snášet tu nemoc
po sobě samé, já, která jsem byla
tak málo, méně, nikdy tak moc.
Tím větší je můj žal,
když vím, že se nebudeš smát,
přestože ses dřív smál,
kvůli lásce, kterou nemůžu ti dát.
Komentáře
Přehled komentářů
Panejo, nějak jsem tvůj komentář přehlédla! Tak dlouho jsem tě tu nezastihla, ani u tebe na blogu! Jsem ráda za tvůj komentář i názor. Děkuji!
Není co dodat?
(delancey, 20. 9. 2009 21:35)
Jé, tak dlouho jsem tu nebyla a přijdu a hned tolik krásných, nových dílek. :)
Tohle je moc povedená báseň, přijde mi jak opsaná z mé hlavy. Něco podobného jsem asi taky zažila, chápu-li správně poslední verš. Ať tak, či onak - povedené, svižné a čtivé :)
Delancey!
(Elfairy/Viki/no prostě autor, 12. 11. 2009 20:02)