Pokoj zkázy
Cítím krev teplou na rtech svých,
v odpověď volání zní prázdný smích,
který mi ušní bubínky trhá,
časem jen tak si pro sebe mrhá.
Ve váze zbyla jen uschlá květina,
chyběla ruka, jež by ji zalila,
ulpěla skvrna na hedvábí rudém,
až my tu nebudem, ona tu zbude.
Hlava mi padá do tmavého klína,
v poháru zbývá jen pár kapek vína,
proklatě málo k žízně uhašení,
žízně, která už tu stejně dávno není.
Na stole v míse ovoce dávno shnilo,
co rostlo zelené, v prach se obrátilo,
dolehla tma jak černý baldachýn,
a prázdný smích zní dál credem svým.
Komentáře
Přehled komentářů
Jé, díky moc! Jsem ráda, že se ti to líbí, vážně mě to moc potěšilo! Sice nevím, kdo vlastně jsi, ale stejně jsem ráda:-)
pochavala
(david, 11. 4. 2008 16:48)máš to tady mocinky hezký ale nejvíce se mi líbí ty poezie co tady máš čtu si je skoro pořád,jsou mocinky hezoučký
Nadpis... zkrátka nadpis.
(Viki, 4. 4. 2008 19:35)
Díky, Annie! 72 jedniček:-D
Já bych se zapojila ráda, ale nevím, kdo jsi a tudíž neznám adresu tvého blogu...
Wow!
(Annie, 3. 4. 2008 18:41)Jakože citoslovce píšu kdo komentářů nerada, pro jednou se snížím. Fakt krásný! I když myslím, že dost abstraktní je to pořád, ale to tomu na kvalitě rozhodně neubírá! Poslední sloka mi opět připadá trochu s časovým odstupem, to už je na tebe víceméně klasický;-) A téma, až profláknutý, ve zcela originálním zpracování. Škoda jen, že to tady nejde hodnotit i v hlasování, pač to by tu pak musela být jednička psaná velikostí písma 72. Nebo by bylo výřečnějších 72 jedniček?
:-)
(Viki, 11. 4. 2008 20:25)