Fantasmagoria

Každý západ slunce je poslední

a tam, kde stále ještě rostou zelené stromy

už dnes vidím hnilobu, trosky a smrt

 a vítr, který provívá rozsypané kamení.

Už nepřijde čas kameny sbírat.

Vidím hořet požáry

tam, kde stojí města,

vidím odporné močály

tam, kde tečou bystřiny.

Každý západ slunce je poslední,

každé slovo polozapomenutý sen

a každá píseň requiem.

Každý západ slunce je poslední

a stáří světa dopadá na mou hlavu,

smutek všech věků spočívá v jedněch rukou,

všechny slzy stékají po jedné tváři.

Každý západ slunce je poslední

a stejně jako volání po klidu hvězdnaté noci

trvá i on věčně.