Příchod
10. 3. 2009
Listy pomalu hnijí v žluté trávě,
stromy vztahují k nebi nahé paže,
hovoří bez dechu s tichem právě,
stojí tam v hlíně, jak jim zákon káže.
Odporné, páchnou a slizuplné
ty zbytky života se zdají být
a vítr zahání okamžiky slunné,
mlhou se převaluje a vše se snaží skrýt.
Ostré kapky ryjí v tvář jako nože
a blátem se zamaže, kdo projde jím,
chraň teď nás, ó dobrý Bože!
holé ruce šeptají, když halí se v dým.
Prázdnota vzala nás na svůj klín,
je všude slizké bahno, ošklivo a staro,
přes to všechno já přece vím,
že přichází nové a nadějné jaro.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
