Pustá a o samotě
Cítím, že přijde agonie,
inspirace, záchvat, strach,
smrt, která slavně žije,
na rtech těžký bílý prach.
Agonie, která svírá tělo
a nedopřeje duši klid,
velké malým přestavěno,
které nedovolí žít.
Inspirace, jež přichází nezvaná,
nechtěná a nevyprošená,
po slaných kapkách spolykaná
umazaná bílá stěna.
Záchvat, ten přechází jen zřídka,
vlčí vytí za bezesných nocí,
předeslaná temná hlídka
a na jazyku pachuť moci.
Strach z drásavé nedokonalosti,
vzbuzuje nenávist k celému světu,
zbytečné, trýznivé starosti,
svázaná křídla neschopná letu.
Nedokončený příběh, předčasně
utopený,
zbělelá tvář a horký dech,
podlaha, strop a čtyři holé stěny,
v nich zatlučený horečnatý spěch.
Komentáře
Přehled komentářů
Krásné obraty.. Opravdu moc povedené a procítěné, líbí se mi :)
Lek!
(Elfairy/Viki/no prostě autor, 26. 8. 2009 10:34)
Páni, děkuji moc za zhodnocení! Málokdy se mi dostává tak propracované kritiky, tak jsem za ni vděčná :-)
Abych pravdu řekla, původní smysl básně byl nějak vytěsněn něčím trochu jiným, takže já sama se v tomhle dílku taky moc dobře nevyznám, ale myslím, že už mu přicházím na kloub ;-)
Tak děkuji!
Baf
(Mixie, 25. 8. 2009 16:57)Tomuhle já říkám poezie... Vynikající obraty (velké malým přestavěno, které nedovolí žít. ,, podlaha, strop a čtyři holé stěny, v nich zatlučený horečnatý spěch.) a hlavně ta obrazotvornost... Nevím, zda to popisuji správně, spíš popíšu, jak jsem báseň četla: nejdřív ji jen zběžně prolítnu, nevnímám tolik příběh, ale atmosféru (při tomto prvním přečtení si všímám hlavně nedokonalostí, tady se to týče předposlední sloky, kde mi trošku pokulhává rytmus). Při druhém čtení více vnímám slova, jak k sobě pasují či nepasují a při třetím přečtení báseň vnímám jako celek a snažím se představit, co chtěl autor básní říct. Mnohdy mi toto tajemství zůstane skryto. I teď je to těžké, protože význam jakoby se sloku od sloky měnil. Každopádně za 1...
...
(Bella, 27. 8. 2009 19:21)