Fantasmagoria

Nekončící samotou
pod závojem žalu
potácím se hustou tmou
za obranou valu
který v hradbách prolomených
se zbraněmi lží
možná kdysi velkolepých
moc svou stále slepě drží.
Možná klapky strachu
na očích slepých mám
nemlčící obrací se v prachu
čas tiká zticha, sám
neví co strach znamená
v hrdinských činech
vezme plášť na svá ramena
zahalí naději v lidech.
Jako ty, ničiteli lidských osudů
jako ty, ctnostný králi hrůzovládce,
v labyrintu špatných pudů
vezmou syny špatné matce
listy květin usychají
ptáci odletěli v dál
vojskům podvodu moc dají
zazní hudbou zlou taneční sál.
Vráno, zakrákej!
A řekni, že je konec
znamení ničitelům dej
zahyne tyran i zajatec
smrtí ke všem spravedlivou
bez naděje na nebe
už nedej jim slávu novou,
to já prosím tebe.