Sluneční
10. 4. 2013
Zlatý příteli,
Zase jsi jednou milostivě ukázal svou tvář?
Abys ji po jediném kradmém pohledu zakryl?
Nač to skrývání?
Ty pláčeš?
Zapomněli jsme už tvou podobu
a přece nám byla tolik drahá,
sladká vzpomínka na tebe hřála po dlouhé měsíce.
Čekáš na víc vděčnosti?
Milý, té se od lidí nedočkáš.
Ale drobný úsměv je také útěcha,
nejdražší poklad,
ta jiskřička drobného štěstí.
Bratříčku, neotálej,
svoji budeme jen tehdy,
až nás obejme mateřská náruč
a bude oproti našim lícím a rukám
něžná, hřejivá a plná života.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
