Staré písně
Slyšíš křik loňských sněženek?
Ach ne, to jen zavoněla vonná tyčinka.
A svitek se svinul.
Kdo ho ještě přečte?
Odhaluje se horizont,
otevřené dveře,
vrata a brány,
co však zadní vrátka?
Ohlížíš se za vlajícími záclonami?
Zvedneš spadlou knihu?
Srovnáš zmuchlané listy?
Hlava jen kousek nad zemí
také touží po čerstvém vzduchu.
Také se zvedá,
byť pomalu
k zářícímu slunci.
A stmívá se pozdě
a svítá brzy,
a přece jako by bylo v ptačím zpěvu slyšet
i šustot suchého listí.
A staré písně hrají.