Volání domova
2. 3. 2016
Na cestě do výšin
náhle bodne u srdce.
Cosi mě volá zpátky.
Co slyšíte, mé nohy,
že se nehnete z místa?
Z výšin vane ticho.
To volá hlubina,
někde tam vevnitř,
širé oceány
na dně mé duše.
Volá mě dotek listu,
let racků,
zvonkohra dešťových kapek.
Volají zpátky na zem,
k jednoduchosti,
k návratu.
Domů.
Závrať, ach závrať z té hlubiny,
o kolik převyšuje vrcholky hor!
Netknutá krajina,
neznámý kraj.
Domov.
Jak se jen stalo, že my,
na cestě po ocelových rampách
tak vysoko nad zemí,
jsme na něj úplně zapomněli?
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
