Fantasmagoria

Šššš… šššš…

Poslouchej.

Co slyšíš?

Hluk, spoustu hluku.

Ten je jen v tvé hlavě. Ztiš ho.

Ššš… ššš…

Co slyšíš?

Dunivé rány s ozvěnou.

To je tvůj spěch. Přestaň spěchat.

Šš… šš…

Co slyšíš?

Ticho, jen překot vlastních myšlenek.

Jsou zběsilé. Zažeň je.

Š… š…

Co slyšíš?

Ticho, úplné ticho, které se občas zachvěje.

To je dech Země.

…

Něco jako… skoro jako hudba, jemné tóny v dálce!

To hraje vděčnost stvoření.

..

Bubny. Bubny a stříbrné trubky.

To jsou písně chvály za dar života.

.

Slyším… ach, je to nepopsatelné. Nevýslovná krása a dokonalá harmonie. Vše zní v jednom celku, při kterém se tají dech a mráz běhá po zádech a moře i slunce tančí.

To jsou zpěvy andělů.

Šššš… šššš...

Poslouchej.