Fantasmagoria

                „Uvědomte si, že neviditelnost je pouze jednou z nejpokročilejších technik telepatie. Vy prostě vytváříte iluzi, nicméně iluzi masovou, do které musíte započíst i náhodné kolemjdoucí. A taky nezapomínejte, že pracujete nejen na bázi zraku, to by bylo dost ubohé, ale také sluchu, hmatu, to jsou vždycky velmi trapná odhalení, a v některých případech i čichu. Ten si můžete odpustit, pokud budete třeba v prezidentské kanceláři, tam se zbytečně zvědaví a neviditelností zmatení psi nedostanou.

Ke zvládnutí tak komplexní iluze budete potřebovat ještě mnoho práce a úsilí. Na těchto hodinách budeme postupovat od těch nejjednodušších iluzí,“ učitel pozvedl ruku, ze které vyletěl drobný černý pták, nejspíš kos, proletěl třídou a zmizel ve zdi, „až k těm nejsložitějším.“ A na demonstraci jim trochu té neviditelnosti předvedl.

Jak vůbec někoho kdy mohlo napadnout, že by mohla existovat samotná neviditelnost? Blbost… jak by to asi fungovalo? Co oblečení? Oblečení pobíhající kolem by působilo skutečně autenticky. A v případě, že by neviditelnost fungovala na přímý dotek, tak by bosky chodící neviditelný nechal pod sebou zmizet chodník. Menší troškař by tak učinil s celou zeměkoulí. Ne, neviditelnost zkrátka neexistovala, na takové věci věří jen malé děti. Podobně jako na teleport. To byla zase pokročilá telekineze. Není divu, že telekinetici brali na školách hlavně atomovou fyziku a kinetiku, molekulární biologii a chemii. Když se s posouváním atomů netrefili, vznikaly velmi zajímavé věci.

Ve světě, kde se pohybují dvě sorty lidí – telepati a telekinetici – neexistují žádné pohádky o superschopnostech. Cestování časem není možné, protože nic jako čas neexistuje. Pojem prostoru byl už také poněkud ochuzen o své původní součástky. Skrz ty nejpokročilejší techniky telekineze a levitace se trojdimenzionální teorie začala trochu stydět za své nedostatky. Naopak obory jako filozofie se stávaly poměrně úspěšnými koníčky, nehledě na zaměření mysli.

„Tak si například představte, že si chcete poslechnout hudbu. Co udělá telepat? Vytvoří vám v mozku dokonalý dojem hudby, jaké si jen budete přát. Ale hudba jako takové neexistuje, je pouze její dojem ve vaší hlavě. Existuje jen pro vás. Ale telekinetik dokáže hudbu vytvořit. Skrz telekinezi dokážete vytvořit požadované vlnění, vlnění o jakékoli frekvenci, to znamená tón o jakékoli výšce a hlasitosti, a dokonce i barvě. Telekinetik hudbu vytvoří pomocí své mysli. Dnes už na hudební nástroje hrají jen někteří staromilští telepati. Jsou to telepati, kdo potřebuje dopravní prostředky a věci jako výtah nebo jeřáb. Oni vytvářejí iluze o věcech, my vytváříme věci. Jsme to my, kdo přetváří svět.“ A na demonstraci jim po pár vteřinách jen tak ze vzduchu přehrál kousek Novosvětské.

Největší problém byl, když se něco hledá. Cokoli, co je v šuplíku nebo jiné uzavřené schránce. Tehdy se telekinetik začne soustředit a silou své mysli přitahovat předmět ideálně do své ruky. Telepati nikdy nevěděli, jestli telekinetik cítí v té chvíli na cestě dané věci překážku, kdy vlastně dokáže určitě lokaci daného předmětu a jestli je ten proražený šuplík prostě lenost, která se stejně spraví. Ale jako správní telepati předpokládali, že telekinetici prostě nedokážou místo předmětu určitě. A jako správní patrioti si byli zcela jistí, že ten rozbitý šuplík je prostě doklad neschopnosti druhé poloviny lidstva.

„Telekineze je prosté ovládání hmoty. Slouží v zásadě k tomu, aby vaše lenost mohla kvést. Nechce se mi jít pro hrneček, tak si ho prostě přitáhnu. Nebo si prostě vytvořím kouli tekutiny a tu jednoduše dopravím rovnou do své dutiny ústní! Na takovéhle úrovni se pohybuje běžné využití telekineze. Kdežto telepatie je umění, které z vás může udělat pány světa. Je to umění, které dokáže být nebezpečné a často je proto odsuzované (telekinetiky, přirozeně). Manipulování s lidmi a kontrolování jejich myslí je ale už zcela běžnou součástí našeho života, stejně jako jí kdysi býval vandalismus nebo krádeže aut. Tady by se běžný telekinetik zatvářil nechápavě, protože chce demonstrovat, že on žádné auto nepotřebuje. Telepatie je ale svým způsobem vyšší level telekineze. Nevytváří zbytečně věci, nepotřebuje přebytečnou hmotu, vytváří skutečnost rovnou v lidském mozku a tím i navazuje na filozofii novověku…“

Ano, telepati měli povinně biologii člověka. Nechápali to a protestovali, protože jediné, co ve skutečnosti potřebovali, byla struktura nervové soustavy, zejména mozku. Někteří dokázali ocenit znalost epitelů k obzvlášť bolestivým pomstám svým nepřátelům.  Jiní uznávali, že všechno souvisí se vším a radovali se z toho, když zkoušeli na pokusných figurách vytvářet neurózy, deprese a schizofrenie, a pak fascinovaně sledovali somatické účinky. A ta třetí skupina, která byla samozřejmě největší, se na to prostě vykašlala. Telepati. Co s nimi má člověk dělat? Leda tak zavřít do klece, která by nechala jejich všetečné mysli uvnitř, aby se mohli poškorpit trochu vzájemně.

„Možná si myslíte, že telekineze je dobrá akorát tak na to, abyste si podali propisku, která leží dva metry od vás. Ale to je velký omyl. Veškerá struktura hmoty, vážení, vám leží u nohou! Veškerá hmota, celý tento svět, je svým způsobem ve vašich rukou, tedy doslovně ve vašich myslích. Můžete s ním udělat prakticky cokoli. Rozložit atom na tisíckrát menší částečky nebo ho přetvořit podle libosti. Jedině ale podrobná znalost hmoty a tvrdá práce vám umožní tohoto umění dosáhnout. A proto jste tady.“ A aby jim ukázal, co přesně myslel dokonalým ovládáním hmoty, zvedl list papíru ze stolu a ve své ruce ho nechal projít podobou jablka, sklenice, kusu dřeva a nakonec mu z ruky odlétl vrabec, aby těsně před oknem, ještě než do něj stihl nabourat ve slepé snaze utéct, mohl spadnout k zemi opět jako list papíru.

V tomhle světě už nikdo nemá žádné iluze. Science-fiction spočívá v tom, že nikdo neumí se svou myslí nic, a lidé musí nosit v uších sluchátka, když chtějí hudbu, a používat jeřáby, když chtějí zvednout něco těžkého. Nepředstavitelné. Jak to mohlo fungovat? To snad museli být speciálně školení lidé na to, aby ovládali jeřáby a sluchátka… těžko říct. Dějepis je volitelný.