Postrach Tyrkysového jezera
Vodní hladinu rozčeřily drobné
vlnky, narušující neprostupné ticho okolo. Na břehu jezera stály tři postavy
bojovníků.
„Něco tu je, určitě. Všichni to
říkají,“ řekl hlasem plným strachu první z těch, kdo byli okolo jezera.
Vzápětí se na hladině utvořila kola. „Vypadá to tak,“ odvětil druhý. Následně
vytryskl z jezera proud vody. Ve výbuchu vody, který je všechny smetl do
jezera se objevila hlava. Byla to hlava s necitelnýma plazíma očima, ostny
a strašlivými tesáky. Seděla na dlouhém krku, který byl posazen na rozložitém
těla s netopýřími křídly a čtyřmi pařáty.
Obluda strašlivě zařvala a
zamávala křídly, čímž okolo sebe začala vířit a rozstřikovat vodu. První
z lidí byl smeten do vody a teď plaval pryč od nestvůry. Druhý se krčil na
břehu, celý zlitý vodou. Třetí ležel těsně u vody, neschopen cokoli podniknout.
Vodní drak měl úchvatné, perleťově se lesknoucí tyrkysové šupiny přecházející
do zelené barvy. Přestal bít křídly do vody a podíval se na prvního člověka,
který ochromený hrůzou nebyl schopný udělat vůbec nic.
Netvor se na něho podíval a začal
se blížit. Člověk strašlivě zařval a v momentě, kdy po něm drak vyjel, se
odkutálel a vytasil meč. Rozmáchl se, ale netrefil. Drak zařval a vyjel po něm
podruhé. Člověk vyskočil na nohy a v panice po drakovi sekl. Meč ale jen
sklouzl po tvrdých šupinách a drakovi se nic, kromě malého šrámu na čumáku,
nestalo. V jeho žlutých plazích očích se objevil nenávistný výraz. Odhalil
obrovské tesáky a máchl křídly. Člověka to vymrštilo a spadl na břeh. Druhý
člověk však již doplaval na břeh. Nepozorován, vylezl drakovi na hřbet a
zachytil se za jeho mohutná křídla. Teď to obluda zjistila a ohnala se po něm.
Zamávala křídly a rozstříkla kolem sebe hektolitry vody. Člověk se téměř
neudržel, ale v tu chvíli zaútočil i třetí. Vytáhl luk, nasadil na tětivu
šíp, zamířil a vyslal střelu. Mířil na oko. A trefil se. Drak se zuřivě
zapotácel, ale pak šíleně zařval. Jako smetí setřásl člověka ze svých zad a
křídlem mávl tak, že srazil lučištníka na břehu. Ten spadl do vody.
Drak se ohnal křídlem na druhou
stranu a člověk plavoucí ve vodě vylétl vysoko ke stropu a se zaječením spadl
na vodní hladinu, těsně vedle draka. Ten po něm vyjel a malý smrtelník zmizel
v jeho obrovské tlamě. Ale první útočník už vstal, uhnul všem útokům a
stál proti vodní nestvůře. Drakovi stále z oka trčel šíp a vodu barvila
zelená krev. Drak se na zlomek vteřiny rozhlédl a jediným šikovným pohybem
hlavy do vody spolkl lučištníka. Pak se ohnal hlavou proti břehu.
Voják se sehnul a vyjel po
drakovi mečem. Ale byl příliš pomalý. Nenávistně zařval a rozběhl se smrti
vstříc. Když se drak rozmáchl křídlem, sekl po něm. Natrhl ho a odlétl deset
metrů daleko. Drak zavřeštěl a chvíli bil do vody natolik, že kvůli vlnám a
stříkající vodě nebylo nic vidět. Vyburcován hněvem, který vzplanul, když
uviděl, jak skončili jeho dva druhové, plaval tak rychle, jako ještě nikdy
v životě. Netvor na něho zaútočil a on nestihl zcela uhnout. Jeho šat se
zachytil o osten na netvorově hlavě a bojovník vylétl na hlavě draka nahoru.
Obluda s ním mávala, ale on se nevzdával. Drak rozevřel tlamu a trhl
hlavou. Člověk udělal výpad mečem. Z posledních sil zabodl meč do drakovy
tlamy a vytryskla zelená krev.
Drak se zazmítal a smrtelník
dopadl na tvrdou skálu z výšky několika desítek metrů. Takový pád nelze
přežít. Tyrkysové stvoření zařvalo bolestí a zamávalo křídly. Vzneslo se a
zakroužilo jeskyní. Kropilo jezero svou zelenou krví a letělo k východu.
Po cestě spolklo bojovníka a
pokračovalo.
Letělo podzemními chodbami, nad řekami a stokami a když vyletělo ven, naposledy spatřilo krvavý západ slunce. Majestátní drak už nemohl mávat jedním křídlem. Skropený vlastní krví i krví nepřátel dopadl v poslední smrtelné křeči na ostré skály pod sebou a v pláni zalité posledními slunečními paprsky opět zavládl klid.