Fantasmagoria

Na tvrdou zem dopadala v pravidelném rytmu okovaná kopyta. Po výbuchu sopky bylo vše spálené. Přesto tu bylo velmi živo. Uhlově černý jednorožec s planoucím pohledem a ohnivým rohem letěl rychlým cvalem po ztuhlé lávě a za postavou na jeho hřbetě vlál dlouhý černý plášť. Přízrak vběhl do zbytků shořelého lesa. Postava v černém vypadala zlověstně a sežehlá krajina okolo tento dojem jen potvrzovala.
Několik málo původních obyvatel planety tudy proběhlo jen pár chvil po přízraku. Na lávě zůstávaly zřetelné otisky, ale okovaná kopyta tu byla jen jednou. Černý přízrak prolétl lesem a zamířil do stepí ve vnitrozemí. Jednorožec byl stále nemilosrdně poháněn vpřed. Pak však postava v černém prudce zatáhla za otěže a zastavila. Otočila jednorožce téměř na místě a obrátila svůj pohled k přibíhajícím postavám.
Původní obyvatelé planety neměli tušení, kdo je ten temný host, ani co umí. Temný přízrak seskočil a postavil se jim čelem. Pod kápí na jeho hlavě se najednou z nekonečné temnoty objevily dvě oči. Zářící stříbrné oči zvěstující smrt. Postava k nim pomalu šla. Plášť za ní vlál. Pak se přízrak zastavil, pozvedl ruce a z nich mu vyšlehl jasný plamen světla. Ale nebylo to bílé, očišťující světlo. Bylo to temné a zlé světlo smrti. Příliš pozdě se všichni dali na útěk. Plamen je sežehl na prach. Postava spustila ruce a vítr kolem ní ustal. Chvilku tam temný přízrak stál bez hnutí, pak se prudce otočil a došel k netrpělivě frkajícímu jednorožci. Nasedl, otočil ho a pobídl.
Nezbylo nic, na planetě kdysi tak živé. Vše bylo v troskách, sežehlé na prach. Konec první planety však byl jen začátek. Byly na řadě další. A hned po této. Původní obyvatelé těchto planet měli vyhynout. A již brzo se jim tohoto osudu mělo dostat. A nikdo nic netušil. Temnota se šířila rychle a zlověstně. Již brzy…
Jednorožec se rozběhl neuvěřitelnou rychlostí vpřed a zanechal za sebou jenom stopu zvířeného prachu.