Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stvoření

11. 10. 2011

                Místnost. Velká místnost s bílými stěnami, dokonale hladkou podlahou a několika okny. Světlo proniká skly a objasňuje tak, že uprostřed místnosti stojí bytelný stůl a u něho naproti sobě dvě židle.

                Hromada čehosi tmavého leží na stole. Ne snad že by ona hromada vytvářela nějakou specifickou barevnost, spíš v kontrastu se zlámaným světlem všude kolem působí jaksi tmavěji. Stejně tak by ale působila v jakémkoli jiném kontrastu – i ve tmě by stále byla tmavou, mnohem tmavší než všechno kolem ní.

                Také konzistence hromady je čímsi zajímavá. Je to hromada něčeho neobyčejně slizkého, roztékajícího se jako zmrzlina v srpnovém odpoledni, jako bahno, jako něco nesmírně nedokonale zetlelého, ani pevného ani tekutého, cosi se z ní místy odpařuje, a tak nad ní vzniká velký tmavý oblak, těžce visící těsně nad hromadou, ze kterého občas ukápne těžká kapka na stůl.

                Hromada se pohybuje, stahována kamsi dolů, pomalu slizce a odporně přetéká ze stolu, ale stále je vcelku, to se jen jaksi na jednom konci protahuje jako tuhé těsto a pomalu stahuje zbytek. Sem tam něco ukápne na židli a vytvoří to na ní velký tmavý flek, který se rozšiřuje. Leskne se, ale je to spíše lesk vazké tekutiny na povrchu hroudy než lesk čistého povrchu. Povrch této věci, lze-li tak nazvat, je proměnlivý, hrudkovatý a místy nepříjemně hladký.

                Chuchvalec nad hroudou se převaluje. Hromada pomalu přetéká na židli a z ní slizce ukapává na podlahu. Zdá se, jako by se neustále zvětšovala nebo alespoň z jejích hlubin vycházejí pomalé a pomalu praskající bubliny. Neustále zvětšuje svůj objem, jako by zvracela vlastní vnitřnosti a připojovala je k sobě zvenčí. Neustále se rozšiřuje, neustále se zvětšuje, neustále a se leskne a vlní. Hromada jako kdyby věděla, že se na ni kdosi dívá, se snaží ještě víc přidat svým půvabům.

 

Stvořitel se díval a pozvolna přemýšlel. Nu, dobrá, tak tedy člověk. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-)

(Any (elusion.blog.cz), 3. 11. 2011 10:56)

Pekne surrealistické obrazy sa mi vynárali pri čítaní. Výborný opis. Prešpekulovala si ho do detailov, takže nebolo ťažké využiť vlastnú fantáziu pri predstavovaní.
V tých vlastnostiach hmoty som si našla viacero významov, neviem prečo by to malo byť podľa Dakgadan bez hlbších myšlienok. Mne sa napríklad spolu s nechutným výjavom automaticky zobrazovali aj vysvetlenia, teda hlbšie významy.
Človek sám o sebe naspáchal veľa zla, preto chápem tvoj výber jeho pôvodu - nejaké slizské džabisko :P

Re: :-)

(Elfairy, 4. 11. 2011 11:50)

Děkuji :-)
To víš, někdy mi člověk připadá akorát jako bezesmyslná snůška tkání, která si hraje na bůhvíco. Tak pak vznikají takovéhle věci :-)

Nadpis

(Prox, 17. 10. 2011 10:59)

Co jsme to my lidi zač?

Re: Nadpis

(Elfairy, 17. 10. 2011 19:11)

Chtělo by to nějaký pěkný a expicitní historický filosofický spor, který mi přesně v téhle oblasti chybí. Empirismus vs racionalismus, genetika vs kulturní učení, elementární přístup vs celostní přístup... ale kde je něco jako člověk, hromada tkání vs duchovní bytost???
Myslím, že o tom už jsem taky něco napsala. Nejspíš nějaké sci-fi :-D O dokonalé evoluci.

Re: Re: Nadpis

(dakgadan, 18. 10. 2011 22:46)

Tohle je fajn..! Upřímně by mi vadilo míchat do toho jakékoli hlubší myšlenky/úvahy..
To by prostě šlo absolutně proti použitému stylu, pokud tam něco takového chceš mít, tak ho musíš změnit..
A v tom případě asi půjdu se svým lehkým úsměvem a hrnkem čaje hledat jinam..
(Tak..!)