Kluci, holky, pojďte všichni, budeme psát fejeton!
„Tak, děti, dnes si napíšeme fejeton!“ Hromadné hurá zaburácí třídou a žáci, dychtivi poznání, jen hltají slova svého vzdělavatele o tomto zákeřném útvaru. „Tak tedy předně, co je to fejeton? Definovat ho, to je téměř nemožné. A napsat… tak to je ještě těžší.“ Nadšení opadá, úsměvy zamrzají na rtech, ale důvěra v pevného vůdce na stupínku je neochvějná, stejně jako nadšení do tohoto nového slohu.
Papíry zašustí, tužky se naostří, mozky se rozjedou na plné obrátky. Každý touží napsat ten nejúžasnější, nejvtipnější a nejlepší fejeton. Vždyť psát fejetony, to je přece vášeň každého! Fejeton ovládl mysl celé třídy, tento slohový útvar se stal nejúžasnějším, jaký žáci kdy poznali. Božský a dokonalý!
Zvonění přetne úvahy a horečné přemýšlení a papíry se jen hrnou do náruče pedagogovy. Žáci, kteří do dneška neměli o fejetonu jediné ponětí, jsou vypuštěni ze školy domů a zcela jistě dnes večer každý sedne ke svému stolu a bude psát fejeton. Ten nejúžasnější útvar, který si oblíbili. A pokud ne, bude nad ním alespoň přemýšlet, nebo mu zavolá třikrát hurá. Pojďte všichni, budeme psát fejeton!
„Tak, děti, dnes si napíšeme esej!“ Hromadné hurá zaburácí třídou a žáci, až do dnešního dne všichni zcela zblázněni do fejetonů, si na něho už ani nevzpomenou. Toho večera totiž všichni doma večer budou si pro sebe psát ty nejúžasnější eseje…
