Fantasmagoria

Jméno mé zní Marie a nosím ho už dvacet tři let. Třiadvacet dlouhých let, z nichž pět padlo na základní školu, osm na gymnázium a čtyři na univerzitu.
 

Malá a hubená bytost se světle hnědými vlnitýmy vlasy, velkýma zelenošedýma očima a nepřeslechnutelným altem. Má o pár IQ bodů víc, než by jí bylo milé, a to nezávisle na tom, co si o takových věcech jako IQ myslí. Její povaha je příliš komplikovaná a proměnlivá, než aby bylo možno ji nějak stručně a výstižně charakterizovat. Potřebujete-li škatulky, pak snad jedině INFJ.

Žije krásou umění a hloubkou poznání. Studuje, miluje četbu, filosofii a diskuse. Hraje na housle, zpívá, tančí a hudba, míněna vážná hudba, pro ni znamená mnoho. Je těžký frankofil se zvláštní vášní pro britskou angličtinu a Anglii devatenáctého století, zabývá se literaturou, krásnými filmy, sémiotikou, literární teorií a lingvistikou. Nedá dopustit na filosofii existence a existencialismus a miluje Sørena Kierkegaarda (pro neznalé - je to geniální, a tedy dosti potrhlý Dán, který žil v první polovině devatenáctého století těmi nejušlechtilejšími myšlenkami a vizemi, jaké si jen lze představit). Obklopuje ji nezaměnitelná aura šprtství, preciznosti, dochvilnosti a perfekcionismu.

Je to romantička s estétskými sklony, která se ráda jen tak prochází v přírodě, poslouchá ptačí zpěv, čichá ke květinám a kochá se. U dojemných filmů roní slzy a za dlouhých podzimních večerů zapaluje svíčky. Často si nahlas zpívá nebo píská, obléká se do pestrých barev a když je možnost, jezdí po zábradlí nebo alespoň chodí po obrubníku. Ráda je obklopená krásnými věcmi, pořádkem, klidem, smíchem a známými lidmi.

A nakonec: vlastně vůbec neví, jak působí na druhé lidi.