Fantasmagoria

Mary Greenblueová je naprosto normální sedmnáctiletá dívka. Ale až do jejích osmnáctých narozenin. Ten den se stane zlomem v jejím životě. Mary je obviněna ze zločinu, který se udál v místě jejího bydliště. Zločin sice nespáchala, ale je si vědoma nebezpečí toho, že ji zavřou. Když ji kamarádka varuje, že jí jdou zatknout, Mary uprchne.
Ale ukáže se, že útěk do vzdálenosti kilometrů nestačí. Tak Mary utíká dál, daleko na jih, k velkému jezeru poblíž ospalého městečka. Ale i zde si ji ochránci zákona najdou. Dívku zachrání pouze to, že najde dočasné útočiště skokem do jezera. Ale plavat nemůže do nekonečna. Přesto se raději utopí, než by se nechala chytit a zavřít za něco, co neudělala. Ví totiž, že důkazy, které by dokázaly její nevinu.
Vyčerpaná klesá na dno jezera, bez naděje na další život, bez jakékoli útěchy. Upadá do bezvědomí. Ale ještě není konec. Dívka se naprosto nečekaně znovu probere. A znovu na dně jezera. Promrzlá, ale naživu. Překvapeně zjišťuje, že dokáže dýchat pod vodou a že jezero by se mohlo stát jejím dlouhodobým útočištěm. A tak se taky stane.
Krátce na to získává v městečku na svou stranu spojence, díky nemuž přežívá. Postupně kolem sebe shromáždí skupinu šesti lidí, kterým svěří své tajemství. Tyto lidi taky naučí dýchat pod vodou, což se ukáže svým způsobem možné pro každého člověka.
Ale strážci zákona, kteří Mary dosud marně hledali, objeví místo, kde se skrývá. Neváhají vyslat ani potápěče. Avšak Mary se svými přáteli stále uniká. Až jednou chytí jednu z jejích společnic a výslechem zjistí vše, co jí Mary svěřila.
Mary hrozí vážné nebezpečí, ale ona přesto důvěřuje jezeru a možnostem, což se jí nevyplatí. Chytí ji i její tři přátele. Zbyde pouze její nejlepší přítelkyně Rachel, kterou Mary potkala jako první.
Hrdost nedovolí dívce zůstat zavřená, a proto ji ráno najdou v cele mrtvou. Zbytek jejích přátel je pouze symbolicky potrestán. Jako poslední zbyde Rachel. Příběh zakončuje scéna u hrobu Mary, kde je pouze Rachel.
"Byla tě škoda. Nikdy jsem nepotkala někoho, jako jsi byla ty," zašeptala Rachel k hrobu, na kterém ležela kytice bílých lilií. Kdyby je tam nedala, byl by ten hrob zapomenutý a nikdo by si na dívku nevzpomněl. Z očí jí vyhrkly slzy. Nečekala, že život její přítelkyně skončí tak brzo. "Byla jsi moje nejlepší kamarádka," vzlykla, jako by ji mohla Mary ležící v rakvi hluboko pod zemí slyšet. Vítr jí rozevlál její rusé kudrny. Jakoby slyšela Mayrina poslední slova. "Jestli mě chytí, stejně jim uniknu. I kdyby to měla být moje smrt." I kdyby to měla být moje smrt. Ten pohled v jejích černých očích mluvil za všechno. Mělo ji napadnout, že to myslela vážně.
Naposledy pohlédla na úhledný rov, na kterém vadly bílé lilie. Stmívalo se a vítr se stával silnějším. Stále ještě jí tekly slzy z očí. Pak se otočila a odcházela ze hřbitova rychlým krokem. Po několika krocích se však zastavila. Chvíli bojovala s nutkáním se ještě otočit, ale pak s povzdechem vykročila znovu kupředu.
Nechala za sebou jen hrob, na kterém vadla kytice bílých lilií a který se zakrývala milosrdná tma.
"I kdyby to měla být moje smrt..."