Fantasmagoria

Vaše Magnificence pane rektore,

Spectabilis pane děkane,

Honorabilis pane promotore,

Honorabiles učitelé,

milí rodiče,

vážení přátelé,

         sešli jsme se tu dnes při radostné a slavnostní příležitosti, která má korunovat několik let naší usilovné práce a často vyčerpávajícího úsilí na Fakultě humanitních studií. Nutno podotknout, že i když dnes na tato léta už můžeme nahlížet onou sentimentální perspektivou, jíž se zpravidla vyznačují věci minulé, diplomy, které jsme právě obdrželi, jsou vykoupeny cenou mnohdy značně vysokou. Své úsilí jsme však nevynakládali nadarmo: myslím, že nebudu přehánět, když řeknu, že se zde dnes sešli docela jiní lidé, než kteří byli před několika lety imatrikulováni.

         Fakulta humanitních studií bývá častována mnoha přezdívkami, mezi nimiž pravděpodobně vévodí půvabný přívlastek Fakulta hledání smyslu. Myslím, že zrovna tento, původně hanlivý vtípek, ji paradoxně vystihuje v nejpozitivnějším slova smyslu. Co je těžšího a zároveň ušlechtilejšího než poctivé hledání smyslu událostí a věcí kolem nás, smyslu našeho života, nás samých? Fakulta nás k takovému hledání, troufám si říci, připravila více než dobře. Snažila se nám dát kritické myšlení, všeobecný přehled, vědomí partikulárnosti různých perspektiv. Nebojím se říct, že se naše fakulta snaží nabízet vzdělání v původním smyslu tohoto slova, totiž ve smyslu proměny člověka k větší lidskosti. Ten, kdo projde Studiem humanitní vzdělanosti, už si nikdy nebude svými předsudky a stereotypy tak jist, jako když poprvé vcházel do fakultní budovy. Věřím, že ona vnitřní proměna, kterou si jistě řada z nás prošla, nezůstane jen v našem vnitřním světě, ale promítne se též navenek a dokáže obohatit naše okolí. Jestliže budeme obraz světa, který není černobílý, schopni šířit, ať už budeme kdekoli, dostojíme své roli – roli těch, kterým se dostalo humanitního vzdělání.

         Za to, že zde dnes můžeme být, snad takto proměněni a obohaceni, jsme vděčni všem, kteří nám k tomu napomohli. Náš dík směřuje k fakultě samé, tedy k vyučujícím, kteří nám předávali to nejlepší, co sami znali, a k organizačním pracovníkům, díky nimž naše studium mohlo hladce běžet po předem určených kolejích. Neméně jsme pak vděčni svým blízkým, přátelům a zejména rodičům, kteří nás formovali dávno předtím, než jsme začali o vysokoškolském studiu vůbec uvažovat, a na mnohdy nelehké studijní cestě nás podporovali a svým vlivem přispěli k tomu, že jsme došli až sem.

         Děkujeme tedy vám všem a doufáme, že svou vděčnost vyjádříme nejen těmito slovy, ale také svým životem, v němž plně zúročíme to, čeho se nám dostalo.