Fantasmagoria

Je tomu pět let. Pět dlouhých let. Tak dlouhých, že moje paměť, jindy tak vynikající, selhává. Jako by se to stalo tak dávno. Jeden moment zastrčený hluboko do kapsy. Od té doby se změnilo snad vše. Přesně před pěti lety, o svých patnáctých narozeninách, jsem založila tuto stránku.

                A přitom jsem stále stejná, kontinuita já zajišťuje, že se člověk vnímá vždy a stále jako ten stejný starý známý. Snad je mezi mou současnou a minulou situací jen příliš mnoho zotvíraných knih a příliš mnoho obrazů před očima. Jinak by to byla stále ta stejná bytost. Nebo snad bytnost? Tato otázka by před pěti lety nepadla. Stalo se mnoho, stane se ještě víc. Je mi dnes dvacet let, navždy je pryč sladká přípona náct. Teď udělám veliký prohřešek proti psychologii. Ne, už to nejsem já. Píše moje ruka, ale jiný člověk jí diktuje, co má psát. Není to tatáž bytost jako před pěti lety. Byť se to tak zdá tolika lidem. Stejně tak tato stránka, stále více upadající v zapomnění, protože ti, kterých jsem si zde vážila, už jsou dávno z těchto sfér pryč. Málokterý blog se dožije pěti let a je stále aktivní, byť jednou měsíčně.

                Přesto konec nepřichází. Byť jsou slova pro mě do jisté míry mrtva, doufám, že se mi podaří dosáhnout postmoderní radosti z prostého vypravování, byť tolik nedokonalého a neuchopujícího realitu. Přes dvě stě padesát příspěvků. Návštěvnost lehce pod dvěma tisíci přístupy za měsíc. Koho to zajímá? Elfairy zestárla, ale nezmoudřela. Snad je jen o něco pesimističtější. Nebo ani to ne? Přesto je tak dokonale jiná než tehdy. Ale v podstatě stále stejná. Kam jen sahají hranice osobnosti? Odkdy má člověk právo říkat, že tehdy, jó, to byl ještě mladý a blbý? Kolik jen dnes zbylo lidí, kteří jsou ochotni ptát se na zbytečné otázky bez odpovědí? Chci se na ně ptát a kdo má zájem číst, nechť vstoupí. Vím, že se vždycky někdo najde, byť za sebou nezanechá třeba ani nejmenší stopu. Dveře jsou otevřeny, třebaže do nich možná budete muset nejdřív trochu kopnout, aby se pohnuly zarezlé panty.

                Tak tedy krásný slavnostní den a samozřejmě a obligátně, vše nejlepší!