Fantasmagoria

Sluší se k narozeninám blahopřát. A protože právě dnes má šesté narozeniny tento můj drobeček v internetovém moři, dám mu k nim něco sebereflexe.

Začátky byly tolik jiné než dnešní podoba. Černý design, zcela jiné rubriky v menu, zcela jiný obsah. Pokud básně, tak veršované, pokud próza, tak s dějem, případně úvaha. Postupně začalo poezie přibývat a prózy se krátit. Forma se rozvolňovala, přibývalo lyriky, náměty přestaly být fantasy a začaly být skutečně fantazií v pravém slova smyslu, reflektovanou realitou, obrazem světa v duši a oku.

Došlo to tak daleko, že ani dnešní rubriky v menu dávající dost velkou volnost od škatulek, mi nestačí na zachycení subtilně neurčitelných příspěvků volné formy a ještě volnějšího obsahu, často nedaleko surrealismu (surrealité se snad neurazí), přesto však až příliš s realitou svázané. Vzlet literatury nikdy nedojde nad rámec světa, který se ve své karikované zmenšenině nachází v hlavě autora.

Komentářů zde nikdy nebylo příliš a pokud ano, většinou nebyly nijak zvlášť přínosné. Autorská sebereflexe je u mě bez časového odstupu nemožná, tedy nedokážu ani přibližně určit, jestli se jedná o něco alespoň trochu kvalitního či o úplný odpad. Na literární hledisku mi už ale před nějakou dobu přestalo záležet, protože jak píše Josef Čapek, spisovatel nepíše, protože má inspiraci nebo něco takového, ale z životní nutnosti.

Tedy krásné narozeniny. A pokud vám připadá podivné přát něco takového webu, pak dovolte, abych si je popřála alespoň sama sobě.