Fantasmagoria

 Chybí mi trocha, jen ta špetka talentu. Kdybych ho měla, tak bych začala psát, tančit, kreslit a zpívat. Nic by mě nezastavilo, zkrátka jen to nadání nemám. Není to fér, ostatní jsou zkrátka vždycky lepší. Říkají, že ne, ale já znám tyhle řeči. Říkají to, abych je přesvědčovala o opaku. Tvrdí, že mám spoustu talentu, jenom ho nerozvíjím. Že kdybych psala, můžu napsat trhák. Kdybych kreslila, můžu začít dělat výstavy a s tancem bych mohla projet celý svět, zpěv by se ozýval z nejslavnějších rádií světa.

 Jo, tomu tak budu věřit! Tvrdí mi to do očí, ani se nezačervenají. Ptají se, proč nezpívám, nekreslím, nepíšu, netančím… kdy pochopí, že já prostě nemám talent? Vždyť jsem úplné dřevo. Zpívám hrozně, vyšší polohy mi zní příšerně a nakreslit něco, aby to vypadalo jako předloha, o tom mi nikdo ani nemluvte! A oni říkají, bůhvíkam bych to nemohla dotáhnout!

 Praví: „Jen si vybrat a věnovat se tomu. Pak máš úspěch zajištěný. Vždyť ty jsi talent! Na co čekáš?“ Nevím, co je k tomu vede. Ta básnička, co jsem napsala tehdy ve čtvrté třídě je přece příšerná. Radši už jsem od té doby nepsala nic. Když si přečtu třeba Máj nebo Kytici, lezu pod stůl. A nemluvím o tom, jak vypadá ta próza! Prý přirozené schopnosti! Hrát si se slovy! Kdo to kdy slyšel! Jsou jen na obtíž, ta slova. Jednu větu jsem napsala tak zamotanou, že se v těch přívlastcích nevyznal vůbec nikdo. A pak mám prý přirozené schopnosti hrát si se slovy. Kdo to kdy slyšel…

 Viděl jsi někdy abstraktní malbu, kterou by prolínaly konkrétní motivy tak, že bys váhal, zda se jedná o abstrakci nebo o zcela konkrétní výtvor? Tohle prohlásil učitel o jedné mojí patlanině. Blbost. Na pomezí blablabla… Jak někdo může vyslovit chválu na něco takového? Když by to viděl nějaký opravdový umělec, trefil by ho šlak. Byla to hrůzná patlanina a on tam vidí nějaké prolínající se motivy. Zkrátka jsem trochu začárala ten obrázek, no, to je všechno.

 Jo a což to s těmi pohybovými vlohy! Chacha! Nikdo mě tak ještě nepobavil. Prohlásil, že kdybych ty skoky, co jsem předvedla na trampolíně, trochu vypilovala, bude ze mě gymnastka. Vždyť jsem to salto ani nedotočila! No, jak to někdo vůbec může vyslovit, to prostě nepochopím.

 Hele, e2 jsem nikdy nezazpívala čistě a někdo mi chce tvrdit, že mám krásný hlas? Pffff! Tomu tak budu věřit! Tehdy když jsem slyšela ten slavný sbor, zpívali tam mnohem výš a úplně bez námahy. Povídej mi chvíli o tom krásném hlasu!

 No zkrátka, kdyby tam ten talent byl, šla bych do toho. Ale takhle? Kdepak. Přece nepůjdu do něčeho, kde úspěch absolutně není zaručen. To nejde. Nemá to cenu, prostě ty vlohy nemám! Už jsem s tím smířená a ani ty plky, co všichni mají, mě nepřesvědčí. Já moc dobře vím, na co mám a na co ne. Nemusíte mi nic namlouvat. Zkrátka tohle není pro mě, tak mě nechte být a přestaňte mi tvrdit, že jsem talent.