Fantasmagoria

Zvíře je otrokem své fyzické schránky, chápe sice, že je zde jakési já, ale jeho myšlení umírá v prachu země a zápachu zvratků. Nedovede využít nic z toho, co mu bylo dáno a žádná ze sil, kterou vlastní v sobě, mu není nikdy odhalena. Žije pro to, aby zemřel, a umírá proto, že musí. Kdyby nemusel, strávil by nekonečná staletí nad svou fyzickou schránkou a neustálým prázdným strachem o hromadu tlejících tkání.

Nový člověk začíná využívat svého mozku a dovede ho plně využít. Stoprocentní mozková kapacita dává vzniknout IQ přes dvě stě, které naplňuje celou jeho populaci a dovede cokoli silou mysli. Morální nepřipravenost málem zničí nedávno ještě tak nedokonalé zvíře, ale brzy si uvědomí, že je člověkem a začíná žít myslí. Silou myšlenek dovede měnit vše, a proto začíná prahnout po vědění, nalézá nové rozměry všeho, co dosud považoval za jasné.

Člověk upírá zrak ke hvězdám, neboť vidí svou nedokonalost. Zanevřel na svou fyzickou schránku a věnuje jí jen tolik péče, aby se mohl plně věnovat své mysli. Využil vše, co mu bylo dáno, a objevil, co mohl, našel myšlenky a vytvořil jich sám neuvěřitelné množství, systematizoval je a dal jim tvar, zaškatulkovat konečné vědění a dal se do hledání krásy. Umění, které pod tíhou vědění umíralo, se vzbudilo a začalo žít. Člověk se vrátil zpět k požitku, ale k požitku ducha.

Při pohledu na hvězdy vidí možnosti, po kterých sice touží, ale kterých se bojí. Dovede se po tolika tisících let své existence zbavit toho, co ho až dosud vytvářelo? Teď, když nastala pravá doba? Když objevil vše, co jeho duch skrýval a dokázal vše? Hlad po kráse nachází v ještě větší kráse a vytváří umění, stále nové a nové a stále dokonalejší. Uspokojuje hlad po vědění, ví a myslí, jeho mysl je téměř samostatná. Má učinit poslední krok k dokonalosti a přeměně člověka, který je možný?

Duchovní bytost má nekonečné možnosti. Jeho fyzická schránka neexistuje, přestal se nazývat člověkem. Neumírá a bez smrti zanikl i život, zůstává jen přítomnost, zaniká čas, protože hmatatelné neexistuje. Neexistují žádná omezení ani měřítka, neexistuje subjektivita, protože nejsou nedokonalé subjekty. Vědění a umění, krása a mysl poletují prostorem, který byl konečně pochopen.