1. 2. 2009
Co zbývá, než doufat, že nic podobného se v budoucnu nestane? Inspiraci jsem nalezla při hodině zeměpisu... Alespoň k něčemu je ta škola dobrá.
2. 2. 2009
Udělejte si pohodlí na nedělní chvilku poesie. Právě začínáme.
5. 2. 2009
Psáno ve škole tou nekonečnou marností a ztraceným časem, který zvoní v uších...
10. 2. 2009
Myslela jsem, že držíme pohromadě a jsme přátelé. Pak všichni začali odcházet. Zůstaly jsme samy?
12. 2. 2009
Na tomhle jsem se vyřádila! Mráz vám bude běhat po zádech... ehm...
16. 2. 2009
Jen takové malé zamyšlení... nicméně, někteří lidé by si to přečíst měli. Hra na hnusného moralistu právě začala.
20. 2. 2009
Myslím si, že toto je ze života každého z nás. Konec je trošku zašifrovaný, tak doufám, že bude pochopen...
22. 2. 2009
Nějak se mi poslední dobou tenhle typ básní začíná rozmáhat. Ale co... Jde mi o myšlenku (výjimečně) a ne o formu. Můžete si zvolit, zda souhlasíte s posledním veršem, nebo s celým zbytkem básně...
24. 2. 2009
Ach, kolik jen duší nedohlédne sobě samým na špičky nosů! Povzdech...
27. 2. 2009
Inspirace Baladou o námořníkovi pravděpodobně patrná bude. Nicméně jsem zvědavá na vaše reakce na tuto pro mě velmi netypickou báseň.
