Fantasmagoria

Lyrizovaná próza, která zobrazuje až příliš skutečné události. 

 Filozofický esej o tom nejnepravděpodobnějším vývoji lidské civilizace.

Na jedné straně příliš obrazné, na druhé příliš přízemní. Ale na výběr má jen velmi málo lidí. Té naprosté většině přeji příjemný jednodimenzionální zážitek. 

O vnímání umělce, invenci, fantazii, lyrice, impresi a existencionalismu.

O hře na autenticitu a opravdu velkou čest, když skloníte hlavu a zapojíte se. 

Ne tak úplně neautentické, i když trochu nadnesené, obzvlášť vzhledem k uvedené rubrice. Ale tohle snad není tak úplně lyrizovaná próza, zvlášť proto, že tam je pointa. Zase jednou.

Další obraz uchopený slovy. Tentokrát jsem žánrově ještě trochu víc na rozpacích než obvykle. 

Toto jsem psala s úmyslem nenapsat fejeton. Podle některých se ale přesto o fejeton jedná. No, posuďte sami.

Myšlenkový výplach, který nestojí za uložení, za čtení ani za psaní, zpěv bez melodie a s trochou ubohého textu. No... jak myslíte.

 Pane Havle, velmi se omlouvám za ten ukradený název, ale nemohla jsem jinak. Nic nevyjádří tuto báseň lépe.

Po delší době přichází opět jednou próza s dějem. Tedy v rámci možností, samozřejmě.

Psáno za podivného stavu. Víc k tomu dodat nemůžu, aniž bych to nemusela opět hned stáhnout. 

Povídka to není. Spíš trocha kritiky klasických fantasy/sci-fi, futuristické atmosféry a lidské malichernosti na hromádce.

Vím to, názvy mi opravdu nejdou.

Šup sem, šup tam... tahle rubrika bude tomuhle příspěvků slušet přeci jen lépe.

Nejkrásnější měsíc v roce. Jediný, který dokáže dát naději. 

Když dojde lyrika, je krásné objevit symbolismus. 

Trochu ubírám na intenzitě lyriky ve svých krátkých prózách. Mám dokonce dojem, že sem se  mi vkradly i prvky úvahy...